Žena v židovské tradici

Kateřina Hajdovská - Tlustá   2002

 

 

Je docela možné, že následující řádky budou někomu připadat anachronické a nehodící se do dnešní doby. V tomto světě převratné techniky a volných myšlenkových proudů, kdy se bráníme starým řádům, náboženství a morálce z něj vycházející, obáváme se, abychom nepřišli o svou osobní svobodu, o svou vlastní identitu. Morálka je relativizována, jsme varováni, abychom se nedali ničím starým spoutat. A přitom nám leckdy uniká, že jsme opět svazováni, ale novými pravidly, těmi moderními.

 

Tradice - znamená existenci něčeho, co zde již bylo a co trvá. Toho starého, které však žije svým životem dál. A sem patří také specifické tradice, které si ponechala židovská žena zachovávající ortodoxnost náboženství.

To je ovšem pouze jedna strana mince. Na té druhé straně jsou samozřejmě židovské ženy zastávající moderní styl života, kterým je obsah následujících řádků naprosto cizí.

 

Mezi ženou a mužem jsou, ať chceme či nechceme, jisté rozdíly. Podle židovské tradice a podle Bible je rozdíl už v tom, jak jsme byli na počátku stvořeni.

Muže Hospodin vytvořil z prachu země a vdechl mu v chřípí dech života. Potom Bůh stvořil ženu. Řekl: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou." Uvedl pak na muže mrákotu a vzal jedno z jeho žeber, z něhož utvořil ženu. Přitom pronesl slova do budoucna: "Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem."

Dále Bůh Adamovi a Evě řekl: "Ploďte a množte se a naplňte zemi." (Gn. 1:3)

 

Jenže potom, jak je známo, se nechala žena svést hadem, pojedla z plodů zakázaného stromu a dala i svému muži, takže i on jedl. Tím se oba dopustili hříchu a byli prokleti a vyhnáni z ráje.

Adamovo prokletí spočívalo v tom, že bude v potu tváře, těžce dobývat a jíst svůj chléb.

Eva ale byla odsouzena k něčemu jinému: k trápení spojenému s rozením dětí a k tomu, že "bude dychtit po svém muži, ale on nad ní bude vládnout". Oba pak byli odsouzeni k smrti, neboť jim bylo řečeno: "Prach jsi a v prach se navrátíš."

To, co bylo řečeno těm dvěma, vztahovalo se současně na celé lidstvo.

 

Žena se tedy stala partnerkou a manželkou svého muže a bylo jí určeno stát se i matkou - rodit děti. K tomu byl  přizpůsoben celý její reprodukční cyklus, opakující se každého měsíce.

 

Judaismus je spíše nežli náboženstvím, určitým způsobem života. Jeho učení, stanoviska, příkazy a zákazy obsahují víceméně všechny podstatné oblasti lidského života. Nezakrývá pod žádným "pláštíkem cudnosti" ani záležitosti ženského a mužského pohlaví. A tak se v Bibli dočteme stejně jako o Bohu a o ďáblovi, o svatosti a o hříchu, také o menstruaci, o výronu semene a nebo o obřízce.

 

Žena je v židovství tím, kdo si zasluhuje zvláštní pozornost Božího zákona, je tou, které dal Hospodin důvěru v její nezastupitelné roli při rozmnožování a zachovávání lidského rodu. Mojžíšův zákon má praktický charakter a mnohá jeho přikázání by se dala, nehledě na jejich náboženský aspekt, doložit i dnešními zdravotními, hygienickými či psychologickými důvody.

 

 

Role ženy při zahajování šabatu

 

Šabat je sedmý den týdne, den odpočinku. Začíná již v pátek po západu slunce a končí v sobotu po západu slunce. Podle desatera přikázání je povinností jej světit. Je sedmý den v týdnu připomínající Boží stvořitelské dílo, který má  být zasvěcen především bohoslužbě. Nepracuje se, neřídí se auto, nevaří se - ženy navaří sobotní pokrmy již v pátek. Nenakupuje se, nezapaluje se oheň (ani cigareta), nepouští se elektřina (rádio ani televize), nehraje se na hudební nástroje, necestuje se atd.

Když v pátek žena připravuje slavnostní šabatové jídlo, při zadělávání těsta nezapomene oddělit jeho část, vyslovit požehnání a spálit ji v ohni (jedná se o prastarou symboliku obětování).

Na začátku šabatu pak žena rozsvěcuje nejméně dvě svíce a vyslovuje požehnání.

 

Chvála "ženy statečné"

 

Je rovněž jednou z tradic, že manžel o šabatu pochválí svou ženu biblickými verši, jež se týkají "ženy statečné" :

 

´Ženu statečnou kdo nalezne? Je daleko cennější než perly.

Srdce jejího muže na ni spoléhá a nepostrádá kořist.

Prokazuje mu jen dobro a žádné zlo po celý svůj život.

Stará se o vlnu a o len, pracuje s chutí vlastníma rukama.

Podobna obchodním lodím zdaleka přiváží svůj chléb.

Ještě za noci vstává dát potravu svému domu a příkazy služkám.

Vyhlédne si pole a získá je, z ovoce svých rukou vysází vinici.

Bedra si opáše silou a posílí své paže.

Okusí, jak je dobré její podnikání. Její svítilna nehasne ani v noci.

Vztahuje ruce po přeslenu, svými prsty se chápe vřetena.

Dlaň má otevřenou pro utištěného a ruce vztahuje k ubožáku.

Nebojí se o svůj dům, když sněží, celý její dům je oblečen do dvojího šatu.

Zhotovuje si přikrývky. Z jemného plátna a šarlatu je její oděv.

Uznáván je v branách její manžel, když zasedá se staršími země.

Zhotovuje plátno na prodej a pásy dodává kupci.

Síla a důstojnost je jejím šatem, s úsměvem hledí vstříc příštím dnům.

Její ústa promlouvají moudře, na jazyku mívá vlídné naučení.

Pozorně sleduje chod svého domu a chleba lenosti nejí.

Její synové povstávají a blahořečí jí, též její manžel ji chválí:

"Statečně si vedly mnohé dcery, ale ty je všechny předčíš."

Klamavá je líbeznost, pomíjivá krása; žena, jež se bojí Hospodina, dojde chvály.

Dejte jí z ovoce jejích rukou, ať ji chválí v branách její činy!´ (Př. 31:10-31)

 

 

 

Ženská galerie nebo oddělená část v synagoze

 

Každý, kdo vstoupí do ortodoxní synagogy, všimne si, že je zde část pro muže a část pro ženy a děti, bývá to buď zvláštní místnost nebo galerie. Zvyk oddělování žen od mužů v synagoze má více důvodů, a to náboženských i praktických.

Dnes existují i jiné synagogy - např. reformovaného náboženství, kde toto pravidlo neplatí a ženy sedávají s muži společně.

 

Žena a kašrut

 

Žena jakožto hospodyně v domácnosti se musí vyznat alespoň v kašrutu neboli rituální způsobilosti týkající se přípravy jídla - a dodržovat jej.

Mojžíšův zákon předepisuje, co je dovoleno jíst a co ne. Zvířata se dělí na "čistá" (způsobila k požívání) a "nečistá".

Není dovoleno jíst např. vepřové  maso, škeble, ústřice, kraby, chobotnice, hmyz, jakékoliv maso obsahující krev atd. Dále je zákaz pojídání masa a mléčné stravy současně - během jednoho jídla. Toto pravidlo je založeno na biblickém zákazu "požívat kůzle vařené v mléce jeho matky". (Ex. 23:19, Dt. 14:21)

Rovněž se striktně odděluje vše, co přichází do styku s mléčnými a masitými pokrmy - hrnce a pánve,  příbory, misky i utěrky...  Pokud to jde, existují pro přípravu i dvě oddělené kuchyně.

 

 

 

 

Nida

 

Mojžíšův zákon obsahuje příkaz o čistotě ženy během její menstruace. Nida je hebrejský název pro menstruující ženu. Během tohoto období je zakázán pohlavní styk i jakýkoliv jiný tělesný kontakt mezi mužem a ženou, a to nejen v průběhu ženina krvácení, ale ještě alespoň sedm dní po něm. "Kdyby někdo spal se ženou v období její nečistoty, odkryl její nahotu a obnažil zdroj jejího krvácení... budou oba vyobcováni ze společenství svého lidu." (Lv. 20:18)

V tomto období mají manželé od sebe oddělená i lůžka.

Samozřejmě se žena nedotýká ani cizích mužů, nepodává jim ruku, nesedá na stejné židli apod.

Nida se obléká střídmě, nepoužívá parfém, nelíčí se. Po těchto dnech navštíví žena rituální lázeň - mikve, aby se očistila. Teprve pak může obnovit svůj styk s manželem.

 

Dny od rituální nečistoty k čistotě se odpočítávají také po porodu (narodí-li se děvče, je dvojnásobný počet dnů očisťování než po porodu chlapce).

 

V každém měsící je tedy u ženy asi 12 až 14 dní trvající období pohlavní zdrženlivosti. To vyžaduje sebekázeň - od obou partnerů.

Tradice nidy učí respektu k ženství a posiluje vzájemnou úctu v manželství. De facto by měl vždy každý první manželský styk v měsíci přijít v období ženiny ovulace. Tak je zajištěna maximální pravděpodobnost oplodnění. Výjimka z těchto pravidel podložená zdravotními důvody je samozřejmě možná a žena ji konzultuje kromě svého lékaře také s rabínem.

 

 

Shrneme-li základní náboženské povinnosti židovské ženy, jsou zhruba tři:

 

1.    Při přípravě šabatového jídla podle staré tradice odděluje malou část těsta, kterou spálí.

      O šabatu také rozsvěcuje světla.

 

2.    Jakožto hospodyně musí správně ovládat kašrut.

 

3.    Nida - žena se během menstruace fyzicky odděluje od svého manžela.

 

 

Bat micva

 

Podle halachy (židovského zákona) dosahuje židovská dívka dospělosti ve 12 letech. Je zvykem pořádat pro tyto dívky slavnost "bat micva" tj. "dcera přikázání", což je obdoba obřadu dospělosti 13-letých chlapců "bar micva". Dívky jsou seznámeny s židovskýi zákony a zvyky a mají se naučit hebrejsky recitovat určitou pasáž z Bible. Po obřadu následuje rodinná oslava.

 

Svatba

 

Nevěsta a ženich jsou spojeni svatebním obřadem pod chupou, tj. baldachýnem. Tóra i Talmud zdůrazňují, že manželství je jediným správným stavem pro muže a ženu. Svědkové a ženich podepíšou svatební smlouvu - ktubu, kterou předá ženich nevěstě. V ktubě jsou stanoveny manželovy povinnosti k ženě včetně závazku živit ji, ctít a podporovat.

 

Žena a děti - požehnání a naděje ve zrození Mesiáše

 

Čím více mají spolu manželé dětí, tím mají větší požehnání. Navíc je podle tradice každé těhotenství spojené s očekáváním narození Mesiáše, židovského vykupitele. S ním má na svět přijít všeobecný mír - šalom, mesiášská éra, která se bude vyznačovat duchovní obrodou lidstva.

 

 

 

 

Jako zvláštnost zde zmíním ještě dvě oblasti, ve kterých by byl donedávna výskyt ženy v souvislosti s židovskou tradicí čímsi absurdním.

 

Žena coby voják

 

V současném státě Izrael existuje povinná vojenská služba i pro ženy. Zatímco u mužů trvá vojna  tři roky, u žen je zkrácena na dva roky. Tato povinnost platí pouze pro svobodné ženy. Vyplývá z nezáviděníhodné situace státu, který musí být neustále připraven chránit své bezpečí a mír.

 

Žena coby rabín(ka)

 

V reformním judaismu nacházíme dnes i ženy ve fukci rabína. Mnozí zejména ortodoxní Židé s tím nesouhlasí, leč proti tomuto vývoji nic nezmůžou.

 

Židovská žena coby nositelka židovství

 

Podle židovského zákona - halachy - je Židem ten, kdo se narodí ze židovské matky. Židovská matka je tedy v tomto směru určující. Ten, kdo má židovského otce a nežidovskou matku, musí k židovství konvertovat,  pokud chce být také Židem.

(Tento již po staletí trvající zákon je dnes zpochybňován některými reformními Židy.)

Člověk, který nemá  žádného židovského rodiče a chce  být Židem, může k židovství také konvertovat.