Etika biblické knihy "Přísloví"

Kateřina Hajdovská-Tlustá 2005

 

Pod pojmem "etika" máme na mysli teorii mravnosti, soustavu názorů na mravnost, systém mravních norem, morálku, mravnost.

 

Kniha "Přísloví" je jednou z knih Bible. Je zvláštní tím, že ve svých výrocích odráží svým způsobem etiku celé Bible.

 

V současnosti nejvydávanější Bible je soustavou 66 knih, které se dělí na Starý zákon (39 knih, které vznikaly ve starověku, před občanským letopočtem) a Nový zákon (křesťanská část o 27 knihách, jejichž vznik  se datuje již občanským, tj. "naším" letopočtem). Starý zákon, pokud se na něj díváme jakožto na Bibli Židů, tzv. Tanach, obsahuje 3 části:  Tóra ("Zákon"), Neviim ("Proroci") a Ktuvim ("Spisy"). Knihu Přísloví najdeme ve Spisech.

 

Předpokládá se, že se jedná o sbírku přísloví - mudrosloví sebranou převážně židovským králem Šalomounem.  Ten žil v 10.stol. před občanským letopočtem - ale vznik samotné kihy se datuje přibližně až do 3. století před občanským letopočtem.

 

Kniha Přísloví vychází z učení Tóry - z Mojžíšova zákona, který tvoří základ židovského (a z určitého pohledu i křesťanského) náboženství.

 

Mojžíš žil v 15. stol. před občanským letopočtem, ale Tóra zahrnuje dějiny lidstva od počátku, zmiňuje dávné doby dokonce ještě před stvořením lidí.

 

V knize Přísloví nacházíme hlubokou studnici moudrosti a morálky.

V mnohém nám může být dodnes návodem k životu, k postojům a k chování.

 

Bible a její morálka

 

Dalo by se říci, že řídit se morálkou Bible je v podstatě jednoduché: stačí k tomu - mít správné informace - a ochotu přijmout je za svou morálku. Suma sumárum - mít hluboké  a naprosté přesvědčení, mít VÍRU.

Víru v Autora Bible, v Boha, který dal jejím pisatelům inspiraci.

Pak už má člověkem před sebou jen celoživotní úkol - žít podle ní.

To se jedná samozřejmě o zjednodušený pohled, vždyť kolik lidí již usilovalo o bezúhonný, mravný život, dokonce byli i přesvědčeni, že jej žijí - ale přitom se hluboce mýlili. 

Člověk sám nedokáže objektivně sám sebe posoudit. Ani v pozitivním, ani v negativním smyslu.

 

Biblická etika předpokládá víru, víru v Boha zahrnující Boží pohled na morálku, Boží pravidla a Boží posouzení - jak žijeme.

Bible obsahuje v podstatě dvě nejdůležitější pravidla, která dále rozvádí:

1.    Milovat Hospodina, věřit v něj jako v jediného Boha a poslouchat jej. (Nachází se v Tóře, přímo v "desateru" přikázání: 2M20,1-3  a  5M6,4-5)

2.    Milovat svého bližního jako sebe sama. (Rovněž se nachází v Tóře: 3M 19,18)

 

Tato dvě pravidla v sobě obsahují veškerou další etiku Bible.

 

V Bibli lze najít i takovéto shrnutí Božích nároků na nás:

"Člověče, bylo ti oznámeno, co je dobré a co od tebe Hospodin žádá: jen to, abys zachovával právo, miloval milosrdenství a pokorně chodil se svým Bohem." (Mi 6,8)

 

Samozřejmě, že v Bibli nalezneme na mnoha místech a v různých příkladech snad všechny aspekty lidského bytí, jakousi soustavu názorů na mravnost. Jak říká sama Bible: kdo chce hledat, nalezne - a ještě získá moudrost.

 

Pokud budu milovat a poslouchat Boha, pak budu chtít konat dobré skutky, které se řídí biblickými etickými pravidly, což jsou příkazy Bible, hebr. micvot.

Budu se také vyhýbat skutkům proti Bohu, lidem a celému Božímu stvoření, tzv. hříchům.

Tím, že Bůh nestvořil lidi jako "roboty" či loutky bez vůle, kteří by jen konali dobré skutky, ale dal jim svobodu vůle a rozhodování, učinil je podobnými sobě samému ("Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, obrazem Božím" - 1M1,27)

Tak může každý člověk sám rozhodovat o své víře či nevíře, o svých myšlenkách, o svém jednání. 

 

Ještě bych připomněla jedno pro život důležité biblické pravidlo, které snad z oněch výše zmíněných základních přikázání není na první pohled  tak zřejmé.

Dává nám obrovskou útěchu a naději: je to ´Boží láska´ a jeho ´odpuštění´.

Na více místech Bible nacházíme jakožto součást ´Boží lásky´ pojmy ´milosrdenství´a  ´odpuštění´ :

"...neboť ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo tě volají, jsi nejvýš milosrdný." (Ž 86,5)

 

Nebudeme si nalhávat,  Bible nás informuje o tom, že zatímco dobré skutky jsou v budoucnu dobře odměněny, tak naopak zlé skutky - hříchy jsou potrestány.

Všichni budeme postaveni před soud a soudcem je Bůh.

A proto je pro věřící tak dobré slyšet o naději, o tom, že se člověk může od svých zlých skutků odvrátit, litovat jich, napravit je a že mu Bůh může odpustit. 

Je však důležité, aby lidé i sami sobě navzájem dokázeli odpouštět. Např.:

 

Svévolník ať opustí svou cestu, muž propadlý ničemnostem svoje úmysly; nechť se vrátí k Hospodinu, slituje se nad ním, k Bohu našemu, vždyť odpouštím mnoho. Iz 55,7

 

Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.  19,11

 

Bible je v průběhu staletí nejčtenější a nejcitovanější knihou - a to i vzdor tomu, nebo díky tomu, že se jí zabývají lidé věřící i nevěřící, nadšenci, střízlivci, skeptici, ba i její odpůrci.

Má hodnotu dokonce i pro badatele jazyků a literatury, stejně jako pro historiky, archeology, sociology, přírodovědce, teology, právníky, lékaře atd...

 

Moudrost, morálka a věčné pravdy Bible jsou nepochybné a léty prověřené.

 

Bible jako taková je zkrátka knihou knih, je proslavená i proklínaná, uctívaná i opovrhovaná zároveň, kniha která lidi spojuje, ale i rozděluje.

Jen kolik má  Bible vykladačů a kolik knih se o ní napsalo!

 

Na Bibli se hledí nejen s respektem, ale také skrze mnoho předsudků.

Jedni lidé před ní odrazují, když o ní tvrdí, že je příliš náročná na pochopení.

Jiní se jí naopak vysmívají a tvrdí, že její učení je pod jejich úroveň, a že se k její četbě přece nesníží...

 

Lidé jsou různí, názory jsou různé, avšak Bible zůstává stále stejná.

 

Bible je zvláštní. Je průzračná i tajemná. Je mnohavrstevná,  počítá s různými druhy čtenářů: s jednoduchými i s velmi vzdělanými.

Její základní pravdy jsou tak jednoduché a zřetelné, že je může pochopit i dítě.  Současně je jejich smysl tak hluboký, že k jeho  naprostému pochopení nestačí ani celý lidský život!

 

Ale pojďme se již podívat na biblická Přísloví.

Obsahují jednoduchá fakta a rovnice. Např.:

Život - znamená zachovávat Boží přikázání. Smrt - znamená těmito přikázáními pohrdat:

Kdo zachovává přikázání, střeží svůj život, zemře, kdo jeho cestami zhrdá.  19,16

 

Moudrým se stává ten, kdo usilovně hledá moudrost.

Soustavným prohlubováním studia se pak prohloubí poznání a moudrost, neboť usilovné poznání v sobě skrývá i mnohá tajemství:

Sláva Boží je věc ukrýt, sláva králů je věc prozkoumat.  25,2

 

Hodnota moudrosti:

Získat moudrost je lepší než ryzí zlato a získat rozumnost je výbornější než stříbro.  16,16

 

Můj synu, jestliže přijmeš mé výroky, uchováš-li mé příkazy ve svém nitru,

abys věnoval pozornost moudrosti a naklonil své srdce k rozumnosti,

jestliže přivoláš porozumění a hlasitě zavoláš na rozumnost,

budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po skrytých pokladech,

tehdy pochopíš, co je bázeň před Hospodinem, a dojdeš k poznání Boha.

Neboť moudrost dává Hospodin, poznání i rozumnost pochází z jeho úst.

Pro přímé má pohotovou pomoc, je štítem těm, kdo žijí bezúhonně,

chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných.

Tehdy porozumíš spravedlnosti, právu a přímosti, všemu, co zanechává dobré stopy.

Neboť moudrost vejde do tvého srdce a poznání oblaží tvou duši.

Tvou stráží stane se důvtip, rozumnost tě bude chránit.

Ochrání tě před zlou cestou, před každým, kdo proradně mluví,

před těmi, kdo opouštějí přímé stezky a chodí po temných cestách,

kdo se radují, když páchají zlo, jásají nad zhoubnými proradnostmi...

 

Kéž bys jen chodil po cestě dobrých a bedlivě dbal na stezky spravedlivých.

Neboť zemi budou obývat přímí a zůstanou v ní bezúhonní.

Ale svévolníci budou ze země vyťati, věrolomní budou z ní vyrváni.     2,1-22

 

 

 

Kniha Přísloví se dotýká více témat lidského žití. Podívejme se na další:

 

Postoj  ke zlu a dobru:

Kdo usilovně hledá dobro, hledá Boží zalíbení,

kdežto kdo se pídí po zlu, toho zlo postihne.  11,27

 

Jak v dnešní době, tak v časech minulých patřila k jednomu z největších lidských omylů domněnka, že bohatství má nějakou cenu a že bohatý člověk má větší hodnotu nežli chudý. Bohatství však v duchovním světě neznamená vůbec nic. Naopak je spíše břemenem, které člověku brání rozpoznávat pravé hodnoty.

 

Rozdíl mezi hmotným a duchovním bohatstvím:

Kdo doufá ve své bohatství, padne, kdežto spravedliví budou rašit jako listí.  11,28

Neštvi se za bohatstvím, z vlastního rozumu toho zanech.  23,4

 

Výčet ohavností před Bohem:

Těchto šest věcí Hospodin nenávidí a sedmá je mu ohavností:

přezíravé oči, zrádný jazyk, ruce, které prolévají nevinnou krev,

srdce osnující ničemné plány, nohy rychle spěchající za zlem,

křivý svědek, který šíří lži, a ten, kdo vyvolává mezi bratry sváry.  6,16-19

 

Odvrací-li se někdo od slyšení Zákona, i jeho modlitba je ohavností.  28,9

 

Soucit s lidmi:

Kdo pohrdá svým druhem, hřeší, kdežto blaze tomu, kdo se slitovává nad utištěnými.  14,21

Kdo se posmívá chudému, tupí toho, kdo jej učinil, kdo má radost z běd, ten bez trestu nezůstane.  17,5

Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným smilovává, on mu odplatí jeho dobročinnost.  19,17

Kdo před křikem nuzného si zacpe uši, bude také volat, a odpověď nedostane.  21,13

 

Hladoví-li ten, kdo tě nenávidí, nasyť jej chlebem, žízní-li, napoj ho vodou.  25,21

 

Soucit se zvířaty:

Spravedlivý cítí i se svým dobytkem, kdežto nitro svévolníků je nelítostné.  12,10

 

Varování před cizoložstvím:

Ze rtů cizí ženy sice kape med, a její jazyk je hladší než olej, nakonec je však hořká jako pelyněk, ostrá jak dvojsečný meč. Její nohy sestupují k smrti, její kroky uvíznou v podsvětí.   5,3-5

Což může někdo chodit po žhavém uhlí, a nepopálit si nohy?  6,28

Kdo s ženou cizoloží, nemá rozum, k vlastní zkáze to činí.  6,32

 

Varování před pýchou:

Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.  16,18

Je lépe být poníženého ducha s pokornými, než se dělit o kořist s pyšnými.  16,19

Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí.  27,1

 

Úcta k rodičům:

Kdo týrá otce a vyhání matku, je syn hanebný a hnusný.  19,26

Kdo zlořečí otci a matce, tomu zhasne jeho světlo v nejhlubší tmě.  20,20

 

Výchova dětí:

Syn otcovským káráním zmoudří, kdežto posměvač pohrůžky neposlouchá.  13,1

 

Trestej syna, dokud je naděje, a nechtěj mu přivodit smrt!  19,18

Nepřipravuj chlapce o trest! Nezemře, když mu nabiješ holí.  23,13

Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.  13,24

 

Varování před alkoholem:

Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není.  20,1

 

Každý člověk hřeší:

Kdo může říci: "Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu"?  20,9

Není na zemi člověka spravedlivého, aby konal dobro a nehřešil. Kaz 7,20

 

Pozor na ústa, na pomlouvání a lež:

Kdo střeží svá ústa a jazyk, střeží svou duši před soužením.  21,23

Ústa přinesou hlupákovi zkázu, jeho rty jsou léčkou jeho duši.  18,7

 

Kdo skrývá nenávist za zrádné rty, i ten, kdo šíří pomluvy, je hlupák.

Mnohomluvnost nezůstává bez přestoupení, kdežto kdo krotí své rty, je prozíravý.  10,18-19

 

Ovoce svých úst se každý dobře nají, duše věrolomných okusí násilí.

Kdo hlídá svá ústa, střeží svůj život, kdo se pošklebuje, toho stihne zkáza.  13,2-3

 

Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.  12,22

 

Křivý svědek nezůstane bez trestu, neunikne ten, kdo šíří lži.  19,5

 

Nebýt líný:

Lenoch říká: "Venku je lev! Na náměstí by mě zadávil."  22,13

Lenoch jen touží a ničeho nedosáhne, kdežto pilní se nasytí tukem.  13,4

 

Být poctivý:

Falešné váhy jsou Hospodinu ohavností, kdežto v přesném závaží má zalíbení.  11,1

 

Odpouštění přestupků:

Prozíravost činí člověka shovívavým, promíjet přestupky je jeho ozdobou.  19,11

 

Neoplácet dobré zlým:

Tomu, kdo za dobré odplácí zlým, zlo se nehne z domu.  17,13

 

Kdo jinému kope jámu, sám do ní padá:

Kdo svede přímé na špatnou cestu, padne sám do jámy, kterou přichystal...   28,10

 

Dávat druhým radost je léčivé:

Radostné srdce hojí rány, kdežto ubitý duch vysušuje kosti.  17,22

 

Proti úplatkářství:

Svévolník po straně přijímá úplatek, tak převrací stezky práva.  17,23

 

Velkou cenu má přátelství:

V každičkém čase miluje přítel, zrodil se bratrem pro doby soužení.  17,17

 

Co je pravé hrdinství:

Vysvoboď ty, kdo jsou vlečeni na smrt; což se neujmeš těch, kdo se potácejí na popravu?  24,11

 

Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených,

ústa otevři, suď spravedlivě a zastaň se utištěného a ubožáka.  31,8-9

 

Umět ovládat své pocity a postoje:

Neraduj se z pádu svého nepřítele, nejásej nad jeho klopýtnutím ani v srdci,

nebo to Hospodin uvidí a bude to zlé v jeho očích a odvrátí od něho svůj hněv.  24,17-18

 

Neříkej: "Jak jednal se mnou, tak budu jednat s ním, odplatím každému podle jeho činů".  24,29

 

 

 

Závěrem

 

Pokud jsme ukázky z knihy Přísloví dočetli až sem, možná jsme zjistili, že některé z výroků nám již byly známy - a pravděpodobně s mnohými z nich nám nečinilo potíže se i ztotožnit.

 

K celé "ochutnávce" Přísloví lze dodat, že některá jsou celkem snadno pochopitelná a přijatelná.

Avšak jak v této ukázce, tak půjdeme-li do Bible ještě dále, můžeme narazit na to, že některá přísloví nebo  i naučení a pravidla - jsou pro nás náročnější.

Důvod může být - v nás: v (ne-)porozumění, v mysli, v srdci, ve vůli, nebo i v tom, že neznáme zcela všechny kulturní, historické a náboženské souvislosti. Pochopení může být ztíženo i neodpovídajícím překladem. (Doporučuji sáhnout pro srovnání ještě po dalších překladech.)

 

Můžeme být sami se sebou spokojeni - ale můžeme se také chtít neustále učit a přibližovat k tomu, "co od nás žádá Hospodin". Volba je na nás.

 

Taková je totiž etika Bible: vždy dává člověku volbu rozhodnutí - a dokud žijeme, vždy se můžeme rozhodnout pro to lepší. 

 

Pokud bychom chtěli poznat z učení Bible a z její etiky více, pak k tomu nestačí číst jen Přísloví. Bible obsahuje mnoho knih - a jedna je zajímavější než druhá. 

 

Pokud bychom však chtěli jít dál - a naším přáním by bylo, aby nás Bible opravdu zevnitř proměňovala, čistila nás a činila moudrými a mravnými, pak ji nestačí pouze číst a studovat.

 

Bibli je třeba žít - a její  etiku naplňovat v praxi.