"Paní Grepová"

Kateřina Tlustá 2006

Literární mikrostudie člověka s demencí, která vznikla na základě zkušeností s mnoha podobnými příběhy. Předlohou pro „paní Z.“ je tedy více osob.

 

Paní Z. si žije ve svém světě, je v něm tak sama a vystrašená, v tom divném neznámu...

Donedávna to byla samostatná, elegantní paní. Bydlela ve svém bytě, všechno v něm měla uklizené a uspořádané. Měla ráda společnost, chodily k ní návštěvy. Hodně četla a tak měla plnou knihovnu zajímavé literatury.

 

Pak se ale najednou něco stalo. Začala postupně zapomínat, neudržela pozornost. Vytrácely se jí souvislosti, byla zmatená. Zlobilo ji to, cítila se zaskočená. Když si o tom s někým chtěla promluvit, pověděli jí, že to asi bude věkem. 

Doopravdy se vylekala, když už po několikáté zapomněla, že má na plotně jídlo a jednou málem vyhořela. Její syn pak všechno urovnal, zařídil a dokonce řekl, že jí chápe. Vždyť staří lidé už bývají někdy roztržití...

 

Stále méně si četla, což vysvětlovala zhoršeným zrakem. Písmenka jí před očima poskakovala a vytrácel se jejich smysl.

Když chtěla někomu něco říct, nedokázala se správně vyjádřit, zapomínala slova, pletly se jí věty.  Když zase někdo něco říkal jí, obvykle mu nerozuměla, a tak se omlouvala tím, že už špatně slyší.

U doktora zapomněla, kvůli čemu za ním vlastně přišla - zeptal se jí, s čím tam je, ale odpověděla, že je všechno normální.

 

Komplikací a problémů však stále přibývalo. Dokonce už i její syn se na ni vícekrát rozzlobil a vyčetl jí, že mu dělá jen samé naschvály.

 

Jednoho dne se vydala na nákup, jela autobusem, ale zabloudila a nemohla najít cestu zpátky domů. Byla z toho celá vyděšená a po několika hodinách jí pomohli nějací lidé, vůbec už si nepamatovala, jak. Věděla jen, že v její kabelce někdo našel telefonní číslo na syna...

Ale syn jí pak zase vynadal, že byla hloupá, protože jí ti lidé ukradli z peněženky peníze!

 

Jindy si šla paní Z. nakoupit, ale cestou na to zapomněla a když se pak vrátila, žádný nákup neměla, byl už večer a měla hlad. Byla jí zima, šla si napustit vanu, ale mezitím usnula.

Zvonila na ni sousedka, prý dost dlouho, ale ona si nemohla vzpomenout, kam dala klíče, protože když přišla  domů, zamkla za sebou dveře.  Sousedka křičela za dveřmi, že prý je vytopená, ať vypne tu vodu! Rozplakala se, ničemu z toho nerozuměla a telefonní číslo na syna docela zapomněla!

 

Když syna přece jen po čase sehnali, byla to pro něj poslední kapka. Začal si dělat vážné starosti, posílal ji na vyšetření.

Zkoumali ji různí lidé a ti pak syna informovali - prý se jedná o projevy demence.

Brzy na to jí odvezli do zařízení, ve kterém nyní žije, mezi samé staré lidi.

 

Mluví tady na ni, ale ona nechápe, o co jde. Někdy jí zvou na nějaké činnosti, chtějí, aby se prý zapojila, ale jí se zdá, že se ve světě ztratila. Je tady úplně cizí, a přitom ji někdo na chodbě zdraví, ale ona ničemu nerozumí.

Nejhorší je, že vůbec neví, kde to je!

 

Paní Z. už ani neví, jak dlouho tu je.

Je jakoby z kořenů vyrvaná, je jako v sobě schovaná - tam, někde uvnitř, za hustou mlhou a za tlustou zdí.

Ráda by zase normálně žila,  stýská se jí po domově, po bývalém životě, po rodině... ale uvnitř tuší, že už se domů nevrátí.

 

Každý den je tady pro ni jedno velké neznámo.

 

Nedávno zde potkala nějakou hodnou paní. Ta paní jí nabídla ovoce - podle vůně to je - nemůže si vzpomenout... ale už to má! Je to GREP! Dokonce jí ho i oloupala a naporcovala na malé dílky.

Většinou jí tady už nic nechutná, ale tohle jídlo - jí najednou krásně a čerstvě  zavonělo, dostala na něj chuť a snědla plnou misku grepu.

 

Od té doby tu hodnou paní vyhlíží. Ptá se: Přijde dnes paní "Grepová"? A paní "Grepová" to pochopila - protože má dobré srdce. Když přichází na návštěvu, přináší s sebou velký, žlutorůžový  grep.

 

To paní Z. přineslo změnu. Už se v tom trochu orientuje: Na jedné straně jsou zde lidé neznámí a divní. Těm nedůvěřuje a bojí se jich.

 

Ale na druhé straně jsou tady i hodní lidé. Jako ta paní, co nosí grepy - paní "Grepová". Takových milých lidí se už nebojí, protože ví, že pro ni mají něco dobrého - třeba grep... a nebo laskavé slovo... 

 

Už přesně neví, kým je, kde je a proč tu je. Už dávno ani neví, jak dlouho tu je a neví, co se kolem děje.

Neví, co přijde dnes, co bude zítra, neví, co bylo dnes ráno a zda vůbec nějaké ráno bylo.

 

Ale náhle před sebou vidí obzor, tuší, že opět přijde den - a objeví se před ní -   nějaká milá paní ... jako paní "Grepová"...

A svět jí zavoní.